Šípákové doubravy
Relikty teplomilných doubrav a šípákových doubrav můžeme najít právě na slunných , skalnatých, na jih obrácených svazích řeky Jihlavy. Název šípákových doubrav je odvozen od dubu šípáku (Quercus pubescens). Tento druh roste dnes už jen velmi vzácně a v nejteplejších oblastech naší republiky. Dominujícím druhem je však dub zimní - drnák (Quercus petraea). Ten můžeme běžně potkat nejen na skalnatých svazích Rény. Dnes však z těchto míst vytlačuje přirozené druhy stromů introdukovaný akát (Robinia pseudoacacia).
Keřové patro je také velmi bohaté. Vyskytuje se dřín (Cornus mas), mahalebka (Prunus mahaleb), višeň křovitá (Prunus fruticosa), ptačí zob (Ligustrum vulgare), kalina tušalaj (Viburnum lantana).
Typičtí zástupci teplomilné flóry jsou kavyl vlaskovitý, koniklec velkokvětý, ostřice nízká a drobná, hvězdnice zlatohlávek, bělozářka větevnatá, hvozdík kartouzek, jestřábník chlupáček, kručinka chlupatá a řada druhů divizen.
Quercus pubescens
Dub pýřitý, šípák
Strom 5-15m vysoký, s křivým kmenem, na exponovaných stanovištích jen keř. Borka šedočerná, kostkovitě rozpukaná. Letorosty hustě šedě plstnaté. Listy velmi proměnlivé, zřetelně řapíkaté, v mládí oboustranně, později jen na rubu plstnaté, až slabě pýřité. Kvete až v květnu. Strom roste v západní, dtřední ajižní Evropa, Malé Asii, Krym, Kavkaz. V ČR jen v nejteplejších oblastech středních a západních Čech a na jižní Moravě. Tato světlomilná a teplomilná dřevina rostoucí především na bázických podkladech, výslunných svazích, nejčastěji na mělkých kamenitých vysýchavých půdách.
Quercus petraea
Dub zimní, drňák
Dub zimní dosahuje výšky 20 až 40 metrů a má vejčitou, štíhlou korunu. Často roste na skalách, suchých, neúrodných místech s kamenitou půdou. Zde je většinou zakrslý a má až bizardní tvar.
Borka je šedočerná, rozpukaná, listy obvejčité, peřenolaločné až peřenodílné, 8 - 12 cm dlouhé, na bázi klínovité. Kvete nenápadně v dubnu až květnu, plodem jsou přisedlé nažky v číškách - žaludy.
V lékařství se používá kůra z mladých stromů jako svíravý a protikrvácivý prostředek a má protizánětlivé účinky na zanícenou kůži a sliznici. Dub zimní poskytuje i velice hodnotné dřevo, používané při stavbě lodí, podlah, nábytku, intarzií i sudů
Prunus fruticosa
Třešeň křovitá
Tento stepní druh je rozšířen od střední Evropy po střední Asii, na Kavkaze a Malé Asii. Je to 30 - 100 cm vysoký keř rostoucí na skalách, suchých stráních a lesních okrajích.
Větve jsou červenohnědé až našedlé, listy obvejčité až elipsovité, 1,5 - 3,5 cm dlouhé, na okraji drobně pilovité. Kvete bíle v květnu. Plodem je peckovice, asi 1 cm dlouhá, světlečervená, jedlá.
V České republice je zařazena mezi silně ohrožené druhy.
Anthericum ramosum
Bělozářka větevnatá
Vytrvalá, 30 – 120cm vysoká bylina. Listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou čárkovité, celokrajné. Květy jsou uspořádány v latách nebo řídkých hroznech, jsou čistě bílé, dlouze stopkaté.
Roste na slunných suchých stráních a při okrajích lesů. V Západních Čechách roste příbuzný druh Bělozářka liliovitá.
Hieracium pilosella
Jestřábník chlupáček
Menší vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů, nadzemními výběžky a 5 – 30 cm vysokou lodyhou zakončenou jedním úborem. Lodyhy a celokrajné listy jsou chlupaté. Kvete žlutě během celého léta.
Roste na sušších travnatých a kamenitých místech, písčinách, skalách, vřesovištích, loukách, v teplých světlomilných lesích a jejich lemech.
Thymus praecox
Mateřídouška časná
Plazivá, 3 - 5 cm vysoká trvalka s oválnými listy a drobnými růžovými pyskatými květy. Kvete v květnu a červnu. Celá rostlina je výrazně aromatická.
Mateřídouška roste na suchých slunných stráních a ve světlých lesích, na skalách a stepích.
