Invazní rostliny
Invazní rostliny jsou druhy, které, ač nejsou vůbec domácí a původní, se v daném místě samovolně velmi rychle šíří, vytlačují přirozené druhy a obsazují jejich místo.
Tyto druhy často vypouští do půdy toxiny - jedovaté látky, nebo si dokážou vlastnosti půdy a její pH přizpůsobit tak, že je pro jiné rostliny nemožné se v těchto místech usadit.
Největším problémem českých lesů v teplejších oblastech je akát (Robinia pseudoacacia). Tento strom byl přinesen jako okrasná rostlina do parků, dále byl používán pro osazování neplodných půd. Akát se však začal šířit nevídanou rychlostí a zničil velkou část původních dubových lesů. Protože kořeny vylučují do půdy toxické látky (tzv. alelo-patie), nevydrží v jeho sousedství žádné jiné rostliny ani dřeviny. Akát navíc velmi snadno zmlazuje, takže jediným řešením je jeho odstraňování i s kořeny, což je velmi obtížné. Akáty jsou velkou hrozbu i pro Ivančicko a jeho okolí.
Robinia pseudoacacie
Trnovník akát
Pochází ze Severní Ameriky. Do Evropy se dostal již v roce 1601 a v Čechách je zmiňován poprvé v r. 1710. Koncem devatenáctého století se začal hojně vysazovat pro zakrytí písčitých a skalnatých ploch a průmyslem poškozených půd, odkud rychle vytlačil původní vegetaci a začal se šířit i do volné krajiny.
Trnovník akát se dožívá jen zřídka kdy přes 200 let. Má lichozpeřené listy se 4 až 8 jařmy, jejichž palisty dřevnatí a vytváří tak "trny".
Květy jsou bílé, cca 1–2 cm velké, uspořádané v hroznech. Plody jsou lusky.
Akát je medonosná dřevina a jeho kůra je léčivá.
Další invazní dřevinou je pajasan žláznatý (Ailanthus altissima). Tento rychle rostoucí strom zplaňuje především ve městech a na jižní Moravě a v Polabí. Na Réně se, stejně jako akát, vyskytoval již před druhou světovou válkou. Pravděpodobně tu byl vysazen jako okrasná rostlina. Pajasan do půdy opět vylučuje toxické látky a při dotyku může způsobit alergické reakce i u člověka.
Ailanthus altissima
Pajasan žláznatý
Původní v severovýchodní a východní Číně a Koreji. Do Evropy se dostal již počátkem 18. století, v Čechách byl poprvé vysazen v roce 1865 na Hluboké.
Pajasan je dvoudomý opadavý strom dorůstající výšky až 25m. Kmen je rovný s dlouze hladkou borkou. Na exponovaných stanovištích vytváří ale bizardní pokřivené kmeny nebo jen keře. Koruna je řídká se silnými větvemi. Listy lichozpeřené s 5-13 jařmy, lístky jsou kopinaté, celokrajné, na bázi čepele s okrouhlými žlázkami.
Je to světlomilný strom, na půdu nenáročný, odolný vůči zasolení. Často se používá na rekultivace, vysazuje ve městech a uvažuje se jeho pěstování jako biopaliva.
Pobřežní porosty v údolí řek Jihlavy a Oslavy obsazuje netýkavka žláznatá. Tato krásně kvetoucí a příjemně ovocně vonící letnička svým rychlým růstem vytlačuje přirozené druhy a vytváří tak hustý porost, do nějž jiné rostliny nemohou proniknout. Tento druh se navíc velmi rychle šíří díky vysokému počtu semen a i způsobu jejich rozšiřování, a to vystřelováním až do 4 m. Její příbuzná netýkavka malokvětá obsazuje podrosty lesů.
Impatiens glandulifera
Netýkavka žláznatá
Netýkavka byla přinesena jako okrasná rostlina do zahrad a parků ze západních Himálájí v roce 1839. První zaznamenané zplanění je zaznamenáno již roku 1896.
Je to jednoletá, někdy až 3m vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená, dutá, tupě hranatá, světle zelená až tmavě nachová. Dolní lodyžní listy vstřícné nebo střídavé, horní vstřícné nebo v přeslenech, řapíkaté, vejčité až kopinaté, ostře pilovité.
Kvete od července do prvních mrazů. Květy jsou v hroznech v úžlabí listenů, červenofialové, růžové nebo bílé, uvnitř tmavě tečkované, s ostruhou. Plodem je pukající tobolka, která vystřeluje semena až do vzdálenosti 4m, jedna rostlina dokáže vyprodukovat i 5000 semen.
Invazních druhů rostlin je však mnohem víc. Dalším rychle se množícím druhem jsou křídlatky (Reynoutria), ze stromů je to i javor jasanolistý. Nejznámější invazní rostlinou je zajisté bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), který může ohrozit na životě i člověka. Velmi rychle se šíří i slunečnice topinambur, astra čínská a mnohé další.
