Z historie Parku Réna v Ivančicích

Tento park se rozhodli založit v roce 1887 členové ivančického Zalesňovacího a okrašlovacího spolku, jehož předsedou byl tehdejší starosta Jan Kočí. Byla to jedna z prvních snah tohoto spolku, který byl ustanoven v předešlém roce. Za vhodné místo bylo vyhlédnuto prostranství na Réně u lávky, které do té doby nebylo osázeno a většinou se tam pásl dobytek. Svah k řece byl pískovitý a kamenitý a ani tráva na něm nerostla. Občané města na tyto snahy spolku pohlíželi poněkud pochybovačně. Nikdo nechtěl věřit, že by na tak špatné půdě mohlo něco růst.

Úkolem byla pověřena sekce spolku pro zakládání stromořadí a sadů sestávající z pánů Jana Knolla, účetního Občanské záložny, Wolfganga Zieglera, majitele holičského závodu, Jana Čermáka, zahradníka a Františka Charváta, ředitele školy, a dále sekce pro zalesňování zastoupená lesníkem Janem Bscheitnerem a místopředsedou spolku Václavem Hansem. Jan Knoll vypracoval podrobný plán a za pomoci Wolfganga Zieglera, Jana Bscheitnera a Václava Hanse i ostatních členů spolku započal práce na úpravě prostranství. Práci všichni věnovali mnoho svého volného času a již za rok byly základy parku založeny. Přičiněním Jana Knolla byl park dále zušlechťován a dosazován. Byla zde zřízena také zákoutí pro posezení. Park se postupně stal oblíbeným cílem vycházek ivančických občanů. Prací okrašlovacího spolku byl též vybudován chodník vedoucí k železniční zastávce a také cesta k nejvyššímu bodu kopce Réna nad splavem.

Údržba parku byla i v dalších letech hlavní starostí členů spolku. Jan Knoll, který vedl také spolkové účetnictví, se údržbě a zvelebování parku věnoval více než čtyřicet let. Za svou záslužnou činnost byl v roce 1911 jmenován čestným členem spolku. V roce 1930 byl v parku již zemřelému Janu Knollovi zasazen pamětní kámen. V roce 1932 byla znovu upravena a rozšířena skalka zásluhou Miloše Navrátila a Karla Kořána. Ve skalce byly jeskyňky, jezírko s lekníny, rybkami a vodotryskem. V roce 1938 se při stanovování hranic protektorátu uvažovalo o tom, že pravý břeh řeky Jihlavy by měl patřit už k Říši. Tato poplašná zpráva způsobila, že některé vysázené rostliny z parku, zejména ze skalky, zmizely. Nakonec Réna byla ze záboru vyňata, ale park byl již částečně vypleněn.

V poválečných letech byl park opět dán do pořádku. Samostatný Zalesňovací a okrašlovací spolek však byl v roce 1951 zrušen a začleněn jako zalesňovací a okrašlovací odbor pod místní osvětovou besedu. V roce 1953 skončil definitivně se svou činností. Aktivita a nezištná práce narazila na nepochopení a snad i zlou vůli. Přesto se o park nadále nezištně staral Karel Kořán až do své smrti v roce 1966. Dříve pečlivě ošetřovaný park nám dnes už připomíná jen pamětní kámen věnovaný Janu Knollovi a některé méně běžné dřeviny, které přežily postupné pohlcování parku okolním lesem.

Z dějin zalesňovacího a okrašlovacího spolku

V době 1. republiky vyvíjel v Ivančicích velmi bohatou a záslužnou činnost Zalesňovací a okrašlovací spolek. Práce spolku si v Ivančicích vážili a jeho význam pro město si uvědomovali četní spoluobčané i představitelé zdejších institucí. V době mezi dvěma válkami značně vzrostl počet členů okrašlovacího spolku, což svědčí kromě jiného o rostoucím zájmu ivančických obyvatel o dění ve městě i o tom, že ivančickým obyvatelům rozhodně nebyl lhostejný vzhled jejich města i jeho okolí. V roce 1933 pracovalo v Okrašlovacím a zalesňovacím spolku již 229 ivančických obyvatel. V roce 1929 se spolek podílel na odhalení Blahoslavova pomníku a jeho členové průběžně dohlíželi na údržbu květinové výzdoby a na stav městské zeleně. Značnou pozornost věnovali členové spolku chloubě města - parku na Réně. Zde každoročně pořádali několik promenádních koncertů obou ivančických hudeb a od roku 1934 se v parku na Réně ozývala i hudba reprodukovaná. V roce 1927 členové spolku založili na Réně nový "jubilejní háj", o dva roky později byla v parku z prostředků spolku postavena rozhledna a odhalen pomník zakladateli parku, bývalému předsedovi okrašlovacího spolku Janu Knollovi. Podstatným zdrojem příjmů ivančického okrašlovacího spolku, ale také zábavou a zdrojem sportovního vyžití především ivančické mládeže, bylo koupaliště na řece Jihlavce. Koupaliště spolu s půjčovnou loděk spravoval tzv. koupalištní výbor okrašlovacího spolku, který dbal na bezpečnost říčního koupaliště, na jeho ekonomické využití a další důležité náležitosti. Přímou správu koupaliště a parků zakládaných spolkem prováděl ve 30. letech hospodář okrašlovacího spolku Miloš Navrátil. Až do roku 1935 vykonával funkci předsedy spolku ředitel Josef Vávra. Po něm tehdy stanul v čele spolku ředitel zemského ústavu hluchoněmých Stanislav Pokora.

Většina historických snímků parku pochází z období 30-tých let 20. století. Byly vydány jako pohlednice známým fotografem Ondřejem Knollem z Náměště nad Oslavou. Znázorňují park v období jeho největšího rozkvětu. Fotografie byly poskytnuty ze soukromých sbírek pana Vladimíra Voborného a pana Jiřího Širokého, dále pak ze sbírek Muzea Brněnska - Muzea v Ivančicích.